Chvalkovice na Hané (jht) – Trubadúr, bard, vypravěč a tak trochu i kejklíř. To vše by se dalo najít v osobě pana Filipa Buriana, který se hře na německé dudy věnuje již několikátým rokem a nyní byl pozván, aby své umění předvedl v Domově u zámku.
Myslíte si, že trubadúři jsou postavami minulosti? Není tomu tak, protože vás nyní s jedním takovým seznámíme. Pan Filip Burian alias trubadúr Laeg má na svém kontě již nejednu vlastní písničku.
O tom se na vlastní uši mohli přesvědčit i klienti z Domova u zámku, kde dudák v páteční podvečer koncertoval. Program obsahoval řadu známých lidových písniček s drobnými přestávkami na vydýchání.
Během nich trubadúr poučoval a bavil všechny svým výkladem, jenž byl zaměřen na historii dud a jejich vývoj. Celé vystoupení bylo zakončeno po přibližně jedné hodině,
a tehdy bylo na tvářích posluchačů vidět radostné nadšení nebo spokojená úleva. Ona hlavní nevýhoda dud spočívá v jejich hlasitosti, která se mnohdy rovná i výkonu většího reproduktoru.
Novodobý bard na závěr sklidil hutný aplaus. Srdce a um takového dudáka je nutné dnes umět řádně potěšit a ocenit, jinak je toto umění odsouzeno k pomalému zániku. Ono umění,
při hře na tento středověký nástroj, spočívá ve správném rytmu nádechů a výdechů. Onen identický zvuk dud, totiž vzniká až v hlavě neboli píšťale, na kterou se hraje podobně jako na obyčejnou školní flétnu.
V horní polovině píšťaly, se ještě dodatečně nachází speciálně tvarovaný plíšek, přes který proudí vzduch z měchů, jež má dudák v podpaží. Kromě toho je tato hra také dosti vyčerpávající,
a proto bard musí disponovat objemnými plícemi. Díky této skutečnosti je hra na dudy výhradně mužskou doménou.
Jan Herajt
Chvalkovice na Hané, 18. 7. 2011